O filmu "Sedm let v Tibetu"

31. ledna 2008 v 11:27 | essylt |  DT - články

http://findarticles.com/p/articles/mi_m1285/is_n11_v27/ai_20042058

The naked actor - David Thewlis - Interview

David Thewlis si může zahrát tuláky, šílence a zvrhlíky podle libosti - ale to jsou ty lehké role. Je třeba opravdu vnímavého herce, aby udělal z obyčejné nebo jednoduché postavy zajímavou. Právě to tenhle vytáhlý a hubený Angličan dokázal ve filmech jako "Resurrected" (1989), Life is Sweet" (1991) a "Restoration" (1995) a teď znovu ve filmu "Sedm let v Tibetu", kde hraje ironického, ale vnitřně velmi bohatého německého horolezce, jenž je dobrým svědomím nedobrému kolegovi (Brad Pitt), a který najde v Tibetu manželku a neteutonický styl života pod kupolemi Potaly, chrámové pevnosti dalaj-lámů.

Epický film Jeana-Jacquese Annauda se odehrává v letech tibetského vzdoru vůči komunistické Číně, na přelomu čtyřicátých a padesátých let. Samozřejmě se netočilo ve stále okupované himálajské oblasti, ale na druhé polovině zeměkoule, v Andách. O jeho zážitcích si s Thewlisem povídá vynikající herečka Katrin Cartlidge, jeho přítelkyně a sousedka, kterou jste mohli vidět, jak po něm šplhá ve filmu "Nahý" režiséra M. Leigha (1993). Protože se právě vrátila z promotingu (propagace) Leighova filmu "Career Girls" v Americe, ví přesně, na jaké věci se novináři ptají. G.F.
KATRIN CARTLIDGE: Takže, jak se jmenuje tvoje současná přítelkyně a jakou barvu mají její kalhotky?
DAVID THEWLIS: Odpověď na obě otázky je stejná.
KC: Problém je v tom, že jsem neviděla Sedm let v Tibetu.
DT: Ani já ne. Dokončil jsem práci už před osmi měsíci a užil jsem si při tom, ale nemám žádnou představu, jak to vypadá. Měli jsme tam veImi neobyčejného mladého herce [Jamyang Wangchuk], který hrál dalaj-lámu a těším se na to, až uvidím jeho výkon.
KC: Točili jste vůbec v Tibetu?
DT: Jean-Jacques propašoval kameru a několik dublerů do té věže ( Potala) ve Lhase, aby odtamtud získal pár záběrů bez turistů, ale všechno ostatní jsme točili v Argentině.Tři měsíce z pěti jsem strávil na vojenské základně jménem Uspallata, kde byly dvě kavárny, čtyři obchody a hotel. Brad a já jsme bydleli v domech, které patřily generálům. Při průchodu bezpečnostní kontrolou mi celou dobu mířily na hlavu zbraně. Bradovi, myslím, ne, ale já nejsem tak známý jako on, zvlášť v Argentině. Jednou jsem šel večer k němu a cestou zpátky mě ve tmě zadrželi. Ptali se, kdo jsem a co tam dělám. Řekl jsem: "Jsem přítel pana Pitta!" Bylo to podivné, přišli jste pracovat s tibetskými mnichy, a mířily na vás zbraně.
KC: Takže tam byly dvě atmosféry: jedna agresivní, a druhá její pravý opak.
DT: Přišly, dá se říct, do styku asi tak v polovině filmu. Byla tam scéna, pro kterou jsme potřebovali více než tu stovku mnichů, kterou jsme měli, tak jsme šli do baráků a zverbovali pár vojáků. Oholili jsme jim hlavu a navlékli je do mnišských habitů. Bylo by hezké, kdyby alespoň jeden z nich díky tomu konvertoval. Ve zmíněné scéně se Tibeťané modlí, aby se dalajláma ujal svého úřadu a místa na trůně. Natočili jsme čtyři záběry, jak mniši zpívají tuto modlitbu. Při pátém záběru se Jean-Jacques rozhodl nechat mnichy po zkončení modlitby pokračovat ve zpěvu a zastavil natáčení. Už to nebyla filmová scéna - šlo to ze srdce. Odříkávali vroucí modlitbu za svou zem a trvalo to ještě asi deset minut po té, co se kamera zastavila. Když nakonec přestali, nastalo asi minutové ticho, všichni technici i kameramani byli úplně potichu. Pamatuju si, že zapadalo slunce. Tak krásný okamžik jsem ještě nikdy při natáčení nezažil.
KC: Když jsem pracovala na filmu "Nobody's Children" (Ničí děti) [1994], filmovali jsme v sirotčinci v Rumunsku. Měla jsem silný pocit morality, točit film uprostřed reálných politických událostí. Co jsi cítil ty ?
DT: Závisí to na poctivosti lidí, kteří film dělají. Většina Tibeťanů, kteří se podíleli na tomto filmu, to nedělali proto, že by chtěli být ve filmu. Například Lhakpa Tsamchoe, která hraje moji ženu Pemu, není herečka a vůbec netouží v hraní pokračovat. Když se na ni poprvé obrátili, velice váhala, jestli se má filmování zúčastnit, protože všechno, co do té doby viděla, byl "Hollywood." Ale když si přečetla scénář, setkala se s Jeanem-Jacquem a uvědomila si jeho poctivost, viděla, že by to mohl být skvělý způsob, jak dát vědět o své zemi. Mnozí z těch Tibeťanů, s nimiž jsme pracovali, jsou exulanti, kteří uprchli z Tibetu po čínské invazi v roce 1950. Bylo to pro ně velice dojímavé, vidět svou historii znovustvořenou do tak úžasných podrobností.

KC: Slyšela jsem, že tě teď z Číny vypověděli.
DT: Ano, vypadá to, že já a všichni ostatní protagonisté tohoto filmu, a také filmu "Kundun" Martina Scorseseho, jsme na černé listině, která nám zakazuje vstup do Číny nebo Tibetu. Ještě jsem to nezkoušel.
KC: Řekni mi něco o svojí roli.
DT: Postava, kterou hraju, Peter Aufschnaiter, je mi opravdu bližší než jiné, které jsem dělal, a o nichž si lidé možná myslí, že jsou mi blízké. Peter pro mě nebyl velkou výzvou, protože jsem mu okamžitě porozuměl. V první den mě Jean-Jacques opravdu požádal, abych prodal hodinky na trhu Tibeťanovi, což mě stálo pět minut pečlivé pozornosti, ale naučil jsem se spoustu slov a improvizoval. Teď můžu v Tibetu koupit nebo prodat hodinky, kdybych to někdy potřeboval.
KC: Umím říct italsky "Jsem těhotná", ale o tom to je.
DT: A jak se daří Mariovi ?
KC: To není pravda - není žádný Mario. Choval ses k Bradu Pittovi jinak, než k neprofesionálním hercům ?
DT: Zpočátku je tam vždycky rozdíl, pokud je někdo hvězda. Ale po pár dnech jste jen parta lidí, kteří se pokoušejí dělat stejný film. A přesně to se stalo.
KC: Kolik toho Brad viděl z tvojí práce?
DT: Viděl "Nahého", pokud vím.
KC: To musel mít před tebou respekt.
DT: Ale jdi . . .

KC: Nejsi jenom herec. Maluješ, muzicíruješ, píšeš a režíruješ. Je to tím, že tě herectví neuspokojuje ?
DT: Opravdu, neuspokojuje. Není to tak, že bych se dostal na určitý post jako herec a rozhodl se ty ostatní věci přibrat - ty všechny herectví předcházely. Herectví je to, co jsem k tomu všemu přibral a je to způsob mojí obživy, ale nejsnadněji bych se ho vzdával, protože herectví mě nepohání.Vím, že na smrtelné posteli budu pořád chtít psát, malovat a dělat hudbu, ale určitě si neobleču legrační šaty a nebudu hrát.
KC: Takhle se teď cítíš?
DT: Zvlášť teď, kdy toužím dát se do režírování. Zatím jsem režíroval jen jeden krátký film (Hello, hello, hello, 1995), ale příští rok se chci pokusit o režii celovečerního filmu. Chci se do toho pustit, protože všechny moje ostatní zájmy se mohou setkat při tvorbě filmu, ale to zahrnuje také všechny možné byrokratické půtky, což mě vytáčí. Proto bych chtěl být i producentem.
Klikněte pro zobrazení původního obrázku
KC: Já vidím všechny ty ostatní věci, které děláš, ve tvém hraní, zatímco s mnoha jinými herci není o čem pokračovat. Ale stačí to?
DT: (do magnetofonu) Bere svého čtrnáctiletého synovce na Jurský park II.
KC: ˇŽije na venkově a nikdy před tím neviděl velké plátno, tak se mu z toho může hlava rozskočit. Nikdy neviděl žádný můj film, protože všechno, co dělám, je mládeži nepřístupné. Čeká ho pěkný šok, až se setká s mými filmy a uvidí svou tetičku v nejrůznějších kompromitujících situacích.
DT: Před pár lety, když jsem dělal několik filmů pro děti, se stala jedna z nejhezčích věcí, které mě kdy potkaly. Nikdy jsem nebyl tak dojatý, jako když jsem hrál žížalu v "Jakubovi a obří broskvi" (1996), protože to vidělo hodně dětí mých přátel a příbuzných. Když teď mají narozeniny, musím jim zatelefonovat a hlasem žížaly říct "Happy Birthday". Některé z nich mě nikdy neviděly, a tak si myslí, že je to opravdu ta žížala, kdo jim volá.
KC: Myslím, že jsi vypadal pozoruhodně krásně jako žížala.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 LS LS | 1. února 2008 v 8:59 | Reagovat

Jo, tomu rozumím.

Okupace Tibetu je humus!!

Jestli je ještě něco horšího než reálkomunismus, je to reálkomunismus na asijský způsob...

Z rudé číny mi je skutečně šoufl.

2 Essylt Essylt | E-mail | Web | 1. února 2008 v 19:51 | Reagovat

No jo... nic proti asiatům, ale oni jdou do všeho strašně fanaticky... Strašně by mě zajímalo, jak to v té Číně jednou dopadne. Přece nemůžou lidem zakazovat, aby měli víc dětí, než jedno!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama